Max a Mořic

Wilhelm Busch

    Datum vydání: 2005
  • Překladatel: Tomáš Kafka
  • Originální název: Max und Moritz
  • Stran: 172
  • Číslo publikace: 119
  • ISBN: 80-7017-010-7
Vyprodáno

Anotace

Má léta s Maxem a Mořicem

Co jen by si za poslední stovku let počali političtí komentátoři německých jazykových oblastí, nemít svého Maxe a Mořice? Bez nich by se museli obejít o jeden z nejhezčích příměrů pro politické dvojice všeho druhu, který zahrnuje něco jedovatosti, respektu, nactiutrhačství, posměchu, sympatie a obdivu zároveň. Helmut Kohl a François Mitterand, Vladimír Mečiar a Václav Klaus zde budiž jmenováni za všechny ostatní protagonisty moderních dějin, kterým se dostalo, anebo alespoň mohlo dostati, oné pocty srovnání se slavnou literární dvojicí. S jistou výhradou ovšem: přes veškerou kritiku není a nebyla žádnému z těchto politiků upřena vůle svým jednáním, alespoň v obecné rovině, dosáhnout dobra, chovat se kreativně, ne destruktivně.

To Max a Mořic nikoli. V tom možná spočívá grandiózní nedorozumění této grandiózní kreslené pohádky: Max a Mořic jsou skutečně zlí, nikdy a v žádném ohledu nekalkulují s dobrem, sprostí jsou až za hrob, a svět, s nímž si to rozdávají, hnáni potěšením z destrukce a touhy provokovat, také není dobrý. Právě proto však tyto rýmované příběhy v tiché hrůze zbožňujeme. A zároveň nás naplňují bezmezným obdivem ke vtipu a sprostotě těchto dvou anarchistických bytostí, k jejich ničivé energii, která nikdy, skutečně nikdy, nehodlá dosahovat jakéhokoli dobra. Přesto nás oba výtečníci přitahují. Snad proto, že Wilhelm Busch v jejich podání prolomil staré a nejenom pro jeho dobu platné dogma, pravidlo, neblaze uplatňované od dob bratří Grimmů a jejich pedagogických pohádek, podle kterého nakonec musí dobro zvítězit a zlo a zášť musí podlehnout vznešeným stránkám lidství. Jistě, Max a Mořic zaplatí za svoje činy, dokonce vlastním životem, a to velmi krutě. Jako dítě mě to vždycky hluboce vyděsilo, neboť jsem v Maxovi a Mořicovi spatřoval jakési nezdárné sourozence, kteří všechny své vykutálenosti, všechny útoky vůči autoritám, slušnosti, spořádanosti a užitečnosti, páchali jaksi i za mě. Skutečně bylo nutné je zlikvidovat?

Vždyť i ty kačeny, které je na závěr, poté, co byli semleti a sešrotováni, zkonzumovaly, nabraly v důsledku požehnané žranice jenom ohavný, deformovaný tvar. Většina rodičů a dospělých, kteří se kdy s touto lstivě vymyšlenou, geniálně nakreslenou a báječně zveršovanou pohádkou setkali a považovali ji přitom za dětskou literaturu, nikdy nepochopila, že anarchistické ponaučení tohoto díla se stejnou měrou brutálně a nemilosrdně obrací proti šosáckému moralizování jako proti jeho narušitelům v podobě tlustého Maxe a hubeného Mořice. Jejich smrt nic neřeší, jejich trest nikomu nepomůže, jejich činy zůstávají neodčiněny a působí do budoucna jako jed. Veškeré pokusy o nápravu jejich konkrétních zlomyslností jsou násilné a děsí; jako příklad lze uvést osud oběti naříznuté lávky: žehlička spravila promrzlé tělo. Vždyť je to hrůza!

Závěrem si dovolme alespoň drobné morální poučení. Na to měl Wilhelm Busch ve své době obzvláště spadeno. Jestli totiž nechtěl svému publiku něco jen tak darovat, bylo to laciné předstírání dobra. Právě proto se pouštěl do souboje s terorem pozdně biedermeierského moralizování; v tomto moralizování neviděl nic jiného nežli útočiště shnilé prolhanosti, jež bylo prosto jakékoli sociální účasti, zato si bohatě vypomáhalo nacionalistickými mýty. Zkrátka a dobře: lež, kam se podíváš. Třebaže jsme jako děti nic nechápali, hlavní poselství Buschovy knihy jsme vycítili jaksi mimochodem: autorita sama o sobě neslouží k ničemu, anebo jenom k tomu, aby se proti ní revoltovalo. Je-li svět prolhaný, potom je všechno legitimní, dokonce i hrůzostrašné hříchy Maxe a Mořice. Až do té doby, nežli legitimní alternativa k prolhanosti jejich světa zatne jim a jejich konání tipec. Morálka působí na konci knihy stejně hloupě jako zloba. Za toto poselství Busche milujeme. Jeho zlobiví klučinové Max a Mořic byli celými generacemi nepochopeni. Teprve nyní se dostává celé jejich amorální kráse zasloužené pozornosti.

 

Michael Frank

(korespondent Sueddeutsche Zeitung ve Vídni)

Zboží bylo vloženo do košíku

Max a Mořic

Max a Mořic
Zavřít Do košíku

Zboží bylo vloženo do košíku

Zavřít Do košíku