Máme sklon odkládat záležitosti, kterým bychom se měli v dané chvíli věnovat. Neodsouváme tím jen nepříjemnosti, ale i zkušenost, že je umíme zvládnout, a že na ně nejsme sami.

Autor svěžím stylem popisuje nejen svůj vlastní vzdor vůči štěstí, ale i způsob, jak se vymanit ze stereotypů a začít jinak.

„Ubližujeme si, cítíme se přetížení, nemáme odvahu být sebou samými a vzdáváme se snů…a přitom stačí nevzdorovat štěstí a otevřít mu dveře.“