Němečtí evangelíci po tolerančním patentu patří mezi málo probádaná témata historie českých zemí. Autor tuto mezeru zaplňuje výzkumem dvou severočeských příhraničních regionů, kde se zaměřuje na zakládání evangelických sborů v 19. století, rozmach činnosti církve na počátku 20. století, složité postavení německých evangelíků i pestrou škálu jejich aktivit v období meziválečné ČSR, pronikání nacistické ideologie do církevního prostředí ve 30. letech 20. století, úpadek církevního života za druhé světové války, zánik církve v důsledku vysídlení německých obyvatel z Československa i jejich duchovní a hmotné dědictví po roce 1945. To vše kniha popisuje v širším geografickém kontextu, včetně těsných vazeb na sousední Sasko. Práce je založena na primárních zdrojích z českých i zahraničních archivů.