Knižní studie se zaměřuje na vztah myšlení Friedricha Nietzscheho a Ladislava Klímy. Kriticky se staví k charakteristice Klímy jako „českého Nietzscheho“, a to jednak v konfrontaci s dřívějšími výklady zkoumaného vztahu, zejména s pojetím slavisty Urse Heftricha, jednak srovnáním textů, v nichž oba filozofové vykazují největší podobnosti (Nietzschovy knihy Antikrist, Genealogie morálky a Ecce homo s pasážemi Klímova Velkého romanu a autobiografickými texty). Klíma v tomto srovnání vystupuje jako nezávislý myslitel, především s ohledem na jeho smysl pro nízké, nauku o kontradikcionismu a (neo)kynismu. Nejpodstatnější doklad Klímovy svébytnosti však spočívá v hledání smyslu jeho myšlení pro dnešek, jež není odvoditelné z Nietzscheho. Zde autor argumentuje mimo jiné Klímovým neotřelým filozofickým stylem.