Publikace je výsledkem práce členů a spolupracovníků komise ustanovené v roce 2006 XXXI. synodem ČCE. Komise vedená Pavlem Hlaváčem doplnila dokument z roku 1993 „Cesta církve v letech 1945 až 1989“ o nové poznatky a hodnocení, na základě nově objevených archivních materiálů státních institucí, sborů i ekumeny. Práce tak mapuje cestu naší církve v poválečných letech 1945–1947, v letech stalinského teroru 1948–1956, v letech postupné liberalizace 1957–1967, za pražského jara 1968–1969, v letech „plíživé normalizace“ 1969–1977 a nakonec v letech postupné destrukce komunistické, totalitní moci v letech 1978–1989.. Úvodní kapitola Jiřího Piškuly popisuje boj o majetek mezi Českobratrskou církví evangelickou a Církví československou. V následující kapitole přibližuje Olga Navrátilová příběh protestu proti návrhu zákona o rodině v roce 1963. Příspěvek Petera Moréeho Jak ČCE nabyla ducha svobody a jak o něj přišla v letech 1968 až 1977 vychází z dokumentů archivu Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR a Ústředního archivu ČCE. K vyprávění o odpěračích vojenské služby v ČCE Martina Šimsy je připojen Traktát teologicko-politický o odepření služby ve zbrani od Jana Šimsy. Zajímavá je osobní reflexe Vojena Syrovátky na nesnadný úděl rodiny politického vězně a vnímání proměn. Předposlední kapitolu o odporu proti komunistickému režimu na Kutnohorsku seznamuje ve třech oddílech prostřednictvím záznamů z vyšetřování a osobních vzpomínek s problematikou odboje po únorovém převratu v roce 1948. Brožuru uzavírá vzpomínání Petra Brodského na expedici zakázané literatury v letech 1967 až1989.