Monografické zpracování F. Čajky je věnováno církevněslovanské legendě o svaté Anastázii, původně staroslověnskému překladu latinské předlohy, která je zachována v rukopisech ze 14.–18. století ruské a srbské provenience. Vznik tohoto textu bývá obvykle kladen do českého prostředí 10.–11. století. Památka je v knize analyzována z pohledu jazykovědného a kulturněhistorického. Jelikož jazykový materiál dosud nenabízel možnost definitivního řešení datace a lokalizace původního staroslověnského překladu, byla k zodpovězení této otázky využita i fakta extralingvistické povahy (rozvoj kultu, vztahy monastické aj.). Autor v knize zpřístupnil materiál nově nalezených rukopisů slovanských i latinských, který byl dosud namnoze zcela neznámý. Integrální součástí knihy je nová edice textu legendy a index verborum. Ze závěrů práce vyplývá vysoká pravděpodobnost vzniku památky v raně středověkých Čechách.