Výbor zahrnuje texty z posledních let autorova života, ve kterých Kohut shrnuje svou práci. Stať „Dvě analýzy pana Z.” lze považovat za vlajkovou loď autorova přístupu a dodnes se diskutuje o tom, nakolik je pan Z. samotným Kohutem a jeho práce sebeanalýzou. Kohut zde na příkladu dvou dlouhodobých analýz jednoho muže ilustruje vlastní profesionální vývoj od tradiční psychoanalýzy k psychologii self. Publikace zároveň poskytuje přehled o základních pojmech Kohutova přístupu. Podle autora je pro jedincův vývoj zásadní kvalita vztahové zkušenosti dítěte s pečovateli a případně pacienta s terapeutem. Mezi důležité prvky této zkušenosti patří empatie a zástupná introspekce, Kohut klade důraz na empatický, angažovaný a zrcadlící přístup, jehož cílem je, aby pacient sám sebe zakoušel jako existující, terapeutem vnímanou bytost. Poslední vybraná přednáška je pak bilancí autora, který zemřel několik měsíců po jejím proslovení. Knihu doplňuje výbor z Kohutovy korespondence.