Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) — seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, založenou na vlastní zkušenosti. Kniha obsahuje promluvy z posledních pěti let jeho života. Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti.

„Seberealizace značí konečné osvobození. Ten, kdo vskutku cítí lítost nad svou bezvýznamnou existencí, je způsobilý obdržet Sebepoznání. Toto poznání není výsledkem mnoha druhů duchovní praxe. Zapletení se do složitých záležitostí vás nemůže kvalifikovat pro to Nejzazší. Ten, kdo si je vědom podřadnosti a zbytečnosti všech dalších aktivit a vyvine důvěru ve své Átman jakožto jediného Boha, je kvalifikován k tomuto Sebepoznání. Pravé Já zůstává nepovšimnuté kvůli vrstvě tělesné totožnosti. Tato tělesná totožnost je pokořena skutečnou oddaností, a tím rovněž dochází k přibližování se k Átman. Jakmile je tělesná totožnost zničena pomocí oddanosti, pak to, co zůstává, je Parabrahman.“