Knížka Podstata luterství poukazuje na tři nesprávná, ale rozšířená pojetí reformace: heroické, kulturně-dějinné a nacionální. Připomíná, že v reformaci šlo v prvé řadě o obnovu církve skrze obnovené zvěstování spásného díla Ježíše Krista. Tím se autor vymezuje i vůči reformovanému chápání reformace, které spatřuje v nalezení a uplatnění biblických směrnic, podle nichž má být církev, její koncepce i praxe, reformována. Zároveň osazuje svou církev do kontextu obecného pravověrného křesťanství. Dále zodpovídá zásadní a nepříjemné, kritické otázky: Nepřecenila luterská církev svou reformaci? Neprovedla ji jen napůl a nezůstala z velké části vězet v katolicismu? Proč není otevřenější vůči švýcarské reformaci? Proč není luterská církev ochotna uzavřít s reformovanou církví společenství stolu Páně? Proč tolik zdůrazňuje rozdíl v jeho chápání v protikladu k reformovanému? Odpověď nalézá v jejím odhodlání zachovat věrnost pravdě vyrozuměné z Písma svatého.