Příběh z Prahy padesátých let minulého století vypráví o hledání místa k životu a zároveň o nemožnosti sžít se s mašinerií socialistického provozu prosáklého nejen ideologií, ale též maloměšťáckou povrchností. Postupně a neokázale se odkrývá existeciální naléhavost příběhu. Čtivost Pokojíku plyne především z dovedné literární skladby a způsobu, jakým autorka (1931-1977) odposlouchala jazyk svých současníků a jak s jeho pomocí charakterizuje postoje jednotlivých postav.