Ve své nové knize se Guy Gilbert zamýšlí nad fenoménem samoty. Ta pro něj není omezena jen na fyzickou nepřítomnost jiných lidí v nejbližším okolí. Mluví i o pocitu osamělosti uprostřed davu, o vyloučení – ať už sociálním, nebo fyzickém, daném hendikepem –, o samotě starých lidí, o samotě po rozvodu nebo smrti blízkého člověka, o samotě chudých, cizinců či sebevrahů. Nabízí ovšem i cesty ze samoty skrze službu druhým, odpuštění, pokoru, sílu modlitby, a v neposlední řadě se obrací i na prarodiče, často trpící pocitem samoty, a ukazuje jim jejich výjimečný úkol v rámci rodiny a společnosti. Poslední kapitola je věnována tématu samoty kněží.