„Osobnost a dílo Bohdana Chudoby (1909-1982) jsou jedním z nejoriginálnějších a nejkontroverznějších fenoménů české nejen katolické kultury. Chudoba byl synem anglisty Františka Chudoby; byl aktivistou brněnského studentského spolku Moravan; propagátorem sportu; nejmladším ze spolupracovníků Durychova Rozmachu a přechodně redaktorem Akordu; historikem s doktorátem z Madridu, specializovaným na španělské dějiny zlatého věku; překladatelem beletrie z angličtiny i dalších jazyků; poválečným poslancem za Československou stranu lidovou; exulantem, který po krátkém čase působení v česk(oslovensk)ém politickém exilu, plném hádání, přeskupování a rozcházení, rezignoval na politickou práci a věnoval se jen bádání a psaní; autorem řady odborných a esejistických titulů, vydávaných španělsky a anglicky, a jedné mimořádné české beletristické knihy; osamoceným myslitelem, který během posledních let života vytvořil v madridském a escorialském ústraní několik dalších, mnohosvazkových děl, jež v tomtéž madridském a escorialském ústraní odpočívají dodnes...Je otázkou, zda bude někdy Chudobovo dílo zpřístupněno veřejnosti ve svém celku. Nebrání tomu ani tolik jeho myšlenková kontroverznost, neboť ta je „cenou" za autorovu nepopiratelnou originalitu. Brání tomu především nesmírný rozsah jeho rukopisného díla. Především z tohoto důvodu byl pro první české knižní zpřítomnění exilové tvorby této mimořádné osobnosti zvolen rukopis Vím, v koho jsem uvěřil, který je ve srovnání s dalšími „summami" i romány relativně krátký. Krátký - ale tím ne méně obsažný. V tomto „menším" díle zrcadlí se Bohdan Chudoba celý."Ze závěrečné studie M. C. Putny