Na vídeňské literární scéně se v polovině devadesátých let objevil nový humoristický talent. Radek Knapp, ročník 1964, Polák původem, žije ve rakouském hlavním městě od roku 1976. Svůj první román – Rady pana Kuky – vydal v roce 2001 a kniha si ihned získala velkou přízeň čtenářů i kritiky. Po pádu železné opony zatouží mladý Polák Waldemar poznat západní svět a po poradě se sousedem Kukou, podivnou zkrachovalou existencí, se rozhrkaným turistickým autobusem plným kontrabandu v podobě vodky a cigaret, vydá na cestu do Vídně. Už cesta samotná je dobrodružstvím, které leckterému z českých turistů připomene jeho první cestu do kapitalistické ciziny. Mladý naivní jedináček Waldemar ze "slušné" maloměšřácké rodiny užasle hledí na svět kolem sebe, naprosto nezaviněně se dostává do bezprostřední blízkosti vážných průšvihů, ty ho však bezděky míjejí. A tak se z polského kněze vyklube překupník, z doporučeného hotýlku "Čtyři roční období" lavička v parku Belvederu, z půvabné spolucestující prostitutka. Naprosto převažujícím a rozhodujícím parametrem Knappova díla je bezesporu jeho smysl pro humor a nesmírná vtipnost. Knapp se hlásí k tradici české literatury, kterou má velmi dobře načtenou, a za autora, k němuž se nejvíc vztahuje, označuje Bohumila Hrabala.