Budete-li mít doma jenom jednu knihu poezie, měla by to být Píseň písní, zvaná Píseň Šalamounova. Její verše přesahují hranice poetiky a v dějinách se staly útěchou a povzbuzením pro lidi v těžkých situacích. Pro ty, kdo naopak prožívají radost a životní štěstí, byla vždy inspirací či jakýmsi ukazatelem cesty. Mnohokrát byly a jsou v milostných obrazech Písně spatřovány přenesené duchovní významy. Počátky této knihy sahají tisíce let do minulosti, a přitom v ní zůstávají hojivé účinky na duši postmoderního člověka, vystaveného bezpočtu stresových situací. Ideál čisté a upřímné lásky, vyjadřovaný postavami Písně písní, se ani po staletích nemění a může být osvěžením i lékem pro vztahy, stoupající na prosluněný vrchol nebo naopak klesající do temných údolí. Stejně jako kdysi se tak může stát nakažlivý optimismus této knihy nenápadným společníkem současného člověka.