Úniky

2006, Graham Greene
267 CZK
50 CZK

cena je vč. DPH 0% Zobrazená cena je po slevě

Dostupnost: skladem

Počet stran: 268
Překladatel: Gita Zbavitelová
Nakladatelství: Nakladatelství Kalich
Ways of Escape

První české vydání proslulé autobiografie. Mistrně sepsané paměti pokrývají období let 1929 až 1978. Greene se v nich věnuje především literární tvorbě a cestám, okolnostem a motivům, které vedly k napsání jeho románů, povídek a divadelních her. Obšírně se rozepisuje o cestách a zážitcích, které ho inspirovaly k jeho dílům, a nabízí postřehy, úsudky a myšlenky, a také záznamy ze svých deníků. Greene vzpomíná mimo jiné na Vietnam, Haiti, Paraguay, Malajsko, Keňu, ale i na Polsko za stalinismu v padesátých letech nebo na Prahu, kterou navštívil v době komunistického puče v únoru 1948. Odhaluje také určité detaily svého působení u britské tajné služby a vyjadřuje se k politické situaci; politika hrála v Greeneově díle stále významnější roli. Stejně jako jeho romány, i tyto vzpomínky jsou psány vytříbeným a poutavým jazykem, jakým dnes vládne jen pramálo spisovatelů.
Parametr Hodnota
Počet stran 268
Nakladatelství Nakladatelství Kalich
Překladatel Gita Zbavitelová
Rok vydání 2006
Autor Graham Greene
Ukázka Předmluva Když jsem psal zlomek své autobiografie s názvem Kus života, skončil jsem s vyprávěním zhruba u věku svých sedmadvaceti let. Měl jsem tehdy pocit, že budoucí léta patří stejně jako mně i jiným. Nemohu přece porušit jejich autorská práva... Měli právo na soukromí a já jsem se nemohl zabývat vlastním soukromým životem, aniž bych se dotkl i toho jejich. Nicméně jsem tehdy zakusil radost – dost často i smutnou – ze vzpomínání, a tak jsem se pustil do řady úvodů k sebranému vydání svých knih, v nichž jsem se vracel k situacím, ve kterých byla díla počata a sepsána. Vždyť i ona byla koneckonců "kusem života". K tomu jsem připojil i statě, jež jsem příležitostně napsal o různých epizodách svého života i některých nepokojných místech ve světě, kde jsem se bez pádného důvodu ocitl ve středu dění, třebaže dnes je mi jasné, že mé cestování bylo stejně jako samotné psaní způsobem úniku. Jak jsem napsal na jiném místě této knihy, "psaní je formou terapie; někdy si říkám, jak mohou všichni ti, kdo nepíší, nekomponují či nemalují, uniknout šílenství, melancholii a panickému strachu, jež jsou neodmyslitelnou součástí lidského bytí?" Auden poznamenal: "Člověk potřebuje únik stejně, jako potřebuje jídlo a hluboký spánek." Místa, jež jsem navštívil, se nakonec stala zdrojem mých románů méně často, než by se dalo předpokládat. Zdroje jsem nehledal; narážel jsem na ně, přestože možná zafungoval instinkt spisovatele, když jsem si kupoval zpáteční lístek do Saigonu či Port-au-Prince nebo Asunciónu. Zde je tedy to, co jsem napsal o Haiti, ještě než jsem pomyslel na Komedianty, či o Paraguayi, který měl být kapitolou do Cest s tetičkou. Přesto nevzešel žádný román z výjimečného stavu v Malajsku ani z povstání Mau Mau v Keni. Dokonce ani povídka nevyplynula z mé deportace z Portorika americkými úřady ani z mých zážitků za komunistického převratu v roce 1948 v Praze. Také Polsko za stalinismu v padesátých letech se obrazotvornosti spisovatele nedotklo, a přece, a přece... Od roku 1933 měla politika v mých románech stále významnější místo a snad právě Mau Mau mě připravili na ještě zlověstnější Tontons Macoute, zatímco mé obavy z přepadení v Malajsku dodaly zvláštní rozměr strachu, který jsem někdy pociťoval ve Vietnamu. Do svých děl jsem však začlenil jen málokteré z článků, jež jsem tam napsal o francouzské válce, neboť ve srovnání s válkou americkou tyto předchozí boje působily, jako by se udály před stovkou let, a nikoho dnes již nemohou zaujmout tak zapadlé postavy jako císař Bao-Dai či princ Buu-Loc. Součásti života spisovatelů, jež se těší největší oblibě, zůstávají mimo rámec této knihy. Doufám proto, že "autorská práva" života druhých nadále respektuji.