Pro francouzského filozofa A. Glucksmanna není fenomén nenávisti pouhou metaforou sociálního jednání. Nenávist nelze sociologicky či kulturně „odvysvětlit“, protože je faktem psychologickým a antropologickým, základním atributem člověka, který lze kdykoli aktivovat. V knize Rozprava o nenávisti vysvětluje, že příčina nenávisti nespočívá v nenáviděném objektu, nýbrž v tom, kdo nenávidí. Glucksmann pojednává o nenávisti a nihilismu teroristů a rozebírá tři formy trvající nenávisti: antisemitismus, antiamerikanismus a nenávist k ženám, a sleduje, co mají tyto projevy společného.   ANDRÉ GLUCKSMANN (nar. 17. 6. 1947) Francouzský filozof a politolog, řadí se mezi tzv. Nové filozofy. Začínal jako asistent Raymonda Arona na pařížské Sorbonně, nejprve zastával radikálně levicové pozice, které v průběhu sedmdesátých let 20. století opustil a stal se kritikem totalitarismu a post-totalitarismu. Vystupoval proti komunistickým režimům ve východní Evropě. Desítky let se aktivně zajímá o disidentská hnutí a aktivně podporuje umlčované po celém světě. Účastni se konference Forum 2000, patři mezi signatáře tzv. Pražské deklarace z roku 2008. Mezi jeho díla patři Rozprava o válce (1967), Mistři myslitelé (1977), Dostojevskij na Manhattanu (2002), Západ proti Západu (2003), Rozprava o nenávisti (2004) či autobiografie Dětský vztek (2006). Český čtenář zná jeho texty z časopisu Respekt. Rozprava o nenávisti je Glucksmannovým prvním dílem přeloženým do češtiny. Toto vydání autor dedikoval své matce a doplnil o své dva nové texty, v knize zařazené na místo úvodu a doslovu.